„Hodně těžko jsem porážky v minulé sezoně snášel, protože jsem celý život byl zvyklý vyhrávat. Loňská sezona byla totální mez a neskutečně jsme to zpackali. O co se tady bojovalo celé roky, tak za jeden rok to bylo pryč. To je hlavní důvod, co mě přimělo v Ústí zůstat a pokusit se extraligu vybojovat zpátky. Motivace je obrovská. Je škoda, že tu extraliga není, ale je to již za námi,“ řekl v úvodu nejzkušenější ústecký hokejista Jan Čaloun.

Letní suchá příprava pod vedením trenéra Miloslava Hořavy byla údajně hodně náročná. Pocítil jste to i vy?
„Byla opravdu hodně těžká. Ihned jak se rozhodlo, že budeme mít nového trenéra Miloslavu Hořavu, tak nás vedení klubu kontaktovalo asi po dvou týdnech po neúspěšné baráži jsme se sešli a začali trénovat hodně tvrdě. Trenér Hořava řekl, že jediná cesta, jak z toho ven, je tvrdou prací. S tím naprosto souhlasím. Pro mě to byla určitě nejtěžší příprava. Porovnal bych to s přípravou ve Finsku, které byly hodně náročné. Bylo to avizované dopředu od vedení klubu, že nás chtějí připravit dobře jak fyzicky, tak i mentálně. Člověk i v té největší únavě dokáže najít sílu a jít dál. To rozhoduje právě v těch fázích jako je například baráž nebo play off.“

Vnímal jste, že vám začala další část přípravy, nebo jste byl myšlenkami ještě na dovolené?
„Ani jsem to do poslední chvíle nějak nevnímal. Odletěl jsem na konci června s rodinou na dovolenou na Grand Canaria, kde jsem si totálně od všeho odpočinul. Ještě jsem strávil týden ve Finsku, kdy jsme měli oslavu deset let od mistrovského titulu s HIFK Helsinky. Titul s HIFK Helsinky jsem získal v roce 1998. Všichni jsme se v Helsinkách sešli. Klub pozval všechny hráče, kteří to vyhráli a bylo to pro mě něco krásného. Byl jsem tam šest dní a potkal jsem staré známé kamarády. Popovídal jsem si s nimi finsky, anglicky, česky a jak to šlo. Vrátil jsem se z Finska až 21. července a věnoval jsem se synovi, kterého jsem neviděl. Pak jsem naskočil na led a ani jsem o tom nějak nepřemýšlel, že začala příprava na ledě.“

Překvapilo vás, že do Ústí přišel trenér Miloslav Hořava a vzal prvoligový tým?
„Nevím, jestli překvapilo či ne. Jsem hlavně strašně rád, že přišel. Je to odborník a ví, co dělá. V letní přípravě to bylo vidět. Myslím si, že budeme takto pokračovat i v přípravě na ledě a věřím, že to někam povede, bude to mít nějaký řád a smysl. Doufám, že to dotáhneme tam, kam to dotáhnout všichni chceme.“

Jaké jste měl ohlasy po sestupu z etraligy a co vám říkali lidé, kteří vás potkávali?
„Setkal jsem se s negativními ohlasy a s názory, že to k životu patří. Nesmíme se v tom hlavně topit a máčet. Musíme jít a bojovat dál. Ten cíl tady je. Pro mě osobně to bylo obrovské zklamání, protože jsem v Ústí vyrůstal. O extraligu se tady bojovalo několik let a bylo to hodně těžké se smířit se sestupem. Těžší to bylo, když člověk vyšel na ulici a slyšel od lidí ošklivé věci. Já lidi nezměním, ale respektuji to, protože vím, že na hokej chodili a právo naštvaný být měli.“

Dá se nazvat nová sezona bojem o důvěru diváků, které bude chtít opět přilákat na ústecký zimní stadion?
„Doufám, že prací a přístupem v tréníncích, budeme kvalitní mužstvo a potáhneme všichni za jeden provaz. Přeji si, abychom hráli hokej, který se bude líbit divákům, nám a budeme z něj šťastní.“

Považujete za pozitivum, že v mužstvu nedošlo po sestupu k velkým změnám?
„I když ta minulá sezona byla jaká byla, tak v kabině to poměrně fungovalo. Myslím si, že v kabině jsme problém neměli. Je dobře, že se kádr nerozpadl a známe se. Je určitě rozdíl, když se vyhrává nebo prohrává. Vím, že kolikrát nálada v kabině nebyla dobrá z důvodu porážek. Na druhou stranu očekávám, že se bude vyhrávat a nálada snad by měla být převážně dobrá.“

V minulé sezoně jste měl problémy se zraněným ramenem. Zlepšil se váš zdravotní stav?
„Během přípravy jsem rameno zapojil stoprocentně. Rameno je stejné jako před zraněním a ruka je stejně silná jako předtím. Přes dovolenou jsem hodně zaměřil na kliky a rameno mám posílené jako před zraněním. Doufám, že letos v přípravě se mně nic nestane a budu dobře připraven i na první ligu.“

Jak jste přijal snížení platu?
„Mně bylo jasné, že klub nebude mít takový rozpočet jako v extralize. Rozmýšlel jsem se, o kolik půjdu s platem dolů a nějak jsme se dohodli. Proběhlo to bez problémů a ani jsem nějaké problémy nechtěl dělat. Bude mi šestatřicet a není to o penězích. Jsem rád, že hokej mohu hrát a baví mě. Kdybych to dělal jenom pro peníze, tak to nemá cenu ani dělat. Pro mě je nyní důležitý být zdravý a dělat sport s radostí.“

O nové smlouvě jste vyjednával s generálním manažerem Robertem Kyselou, s kterým jste v Litvínově hrál. Jaké to je, když vyjednáváte o smlouvě s kamarádem a bývalým spoluhráčem?
„Ani jsme moc nevyjednávali. Sešli jsme hned, jak byl Robert dosazený do funkce generálního manažera. Trochu jsme mluvili i o mužstvu, jak to bude vypadat a kdo v klubu zůstane. A pak jsme došli k otázce platu. Oba jsme řekli, jakou máme představu. Nemyslím, že bychom jednali jako kamarádi, ale jednání proběhlo v přátelském stylu. Roberta respektuji jako generálního manažera klubu, ale dokážu si představit, že bych s ním zašel třeba na golf.“